Ráda bych představila sebe, své kočky a svou chovatelskou stanici. 

Ke kočkám (i ostatním živým tvorům) jsem tíhla odjakživa. Vždy jsme měli doma alespoň jednu obyčejnou Micku nebo Macka. Pak bylo chvíli období bez koček a zhruba ve věku 18ti let, jsem zatoužila znovu mít doma chlupatého tvorečka. Můj táta byl zásadně proti, neměl kočky rád a tak jsem začala vybírat mezi šlechtěnci a pomalu připravovala půdu.  Oslovila mě siamka. Očima, barevnými varietami, povahou...a tak jsem šla jednou na výstavu v Kongresovém centru, kde to všechno začalo...

Neměla jsem potuchy, že existuje nějaká mainská mývalí...a pak jsem je tam uviděla.

5 koťátek černý mramor, jednu z nich chovatel vyndal na klec a hrál si s ní. A já jen fascinovaně hleděla na to nádherné zvíře... Aischa...

Aischa Anife z Norhu...ještě ten den jsem si ji odvezla domů. 

S ní jsem nikdy o chovu neuvažovala, užívaly jsme si jedna druhou, měly jsme spolu úžasný vztah. Ode mne si nechala všechno líbit, poznala čas kdy se vracím domů i zvuk mého auta, aniž by ho jen zahlédla a než jsem vystoupila, už čekala u dveří. Byla uražená, když jsem si domů dovolila nepřijít, nebo jsem udělala něco, co se madam nelíbilo. Mohla jsem ji nechat samotnou na zahradě a věděla jsem, že nikam nepůjde. Věděla co smí a nesmí. U ní jsem pochopila, že i kočky se dají vychovat, jen na to musíte jít trochu jinak. Dala jsem jí absolutní volnost a důvěru a ona toho nikdy nezneužila. Byly jsme spolu krásných 10 let, než mi ji vzala jedna jediná nemoc. Zbyla po ní díra v srdci a stíny v celém domě. I přesto, že k Aische postupně přibyl kocour Ragdoll Nicky, a jedna mourovatá přistěhovalkyně, nestačilo to. Potřebovala jsem svou spřízněnou duši...

Začala jsem hledat někoho, komu bych mohla věnovat tu lásku, která zbyla po mé královně. A našla jsem Deanku. Jela jsem se na ní "jen" podívat, neboť bylo příliš brzo po odchodu mé milované, ale paní chovatelka mi Deanku vložila do ruky, ona se ke mě přivinula, podívala se na mě pohledem, který mi vytlačil slzy z očí a já věděla, že jsem ztracená...

A postupem času jak Deana PeppermintElise CZ rostla, jsem začala uvažovat o chovu. Začala jsem Deance hledat ženicha. Nejprve jsem chtěla zkusit první vrh s kocourem z cizí chovatelské stanice, abych věděla, zda to zvládnu, jaká bude Deanka maminka a zda koťátka budou taková, jaká by být měla. Ale - kámen úrazu - nikdo se nenašel, kdo by dovolil nakrytí. Je to pochopitelné, každá chovatelská stanice si koupí své drahé zvíře vybraných linií, mnohdy až ze zahraničí a takové zvíře si pak chce samozřejmě nechat jen pro své chovatelské účely. A tak i já jsem začala hledat pro Deanku vlastního ženicha a to přišel Fox Victoria Pride CZ...

První vrh přišel celkem pozdě, ale neměla jsem kam spěchat, pořád jsem měla pocit, že toho nevím dost, což nevím ani teď, ale učím se za chodu, hodně čtu, sleduji v podstatě všechny chovatele a doufám, že budu mít sílu ve všem pokračovat a někam to dotáhnout. Když Áčka přišla na svět, říkala jsem si UŽ NIKDY! Bylo to náročné, velmi, ale jak rostla, byla to krásná odměna. Dnes je jim téměř rok a vyrostla z nich krásná zvířata, na která jsem velmi pyšná a mají milující rodiny. Co víc si pro své děti přát...

PS: Pro ty, co začínají, nebo chtějí začít, nenechte se odradit, i když vám osud hází klacky pod nohy. Nevzdávejte to, následujte své sny až do cíle.